Sněte s otevřenýma očima

Kdyby to byl můj sen

Katka
Aktivní sněníRobert MossSnění a současnostSny a tvořivostVize budoucnostiZvířata: průvodci ve snech

Nedovolte nikomu, aby vám říkal, co znamená váš sen. Stejně tak to nedělejte ani vy někomu jinému. Toto je zlaté pravidlo při sdílení snů.

Nikdo z nás nemá právo říkat druhému člověku, co jeho sen znamená. Ať už by to bylo založeno na jakémkoli osvědčení nebo na předpokladu autority. Nemusíme být lékaři nebo psychiatři, guruové nebo odborníci, abychom dokázali nabídnout nápomocné komentáře ke snům ostatních. Při komentování snů někoho jiného bychom měli začít tím, že řekneme: „Kdyby to byl můj sen“, aby bylo jasné, že nabízíme naše osobní asociace a projekce, ale nepředpokládáme, že bychom řekli snícímu definitivní význam jeho snu.

Pokud se vyjadřujete ke snu někoho jiného, nemůžete příliš ublížit, dokud dodržujete jednoduché pravidlo, že své názory a asociace uvedete tím, že řeknete „kdyby to byl můj sen“. Nedovolíte si interpretovat sen jiného člověka. Jste naprosto svobodní ve vyjádření vlastních nápadů k tomu, co sen znamená, ale probíhá to tak, že si představujete, že je to váš vlastní sen. Tím si ponecháte vaše vlastní projekce a nebudete je podsouvat druhému člověku. Nejenže pomůžete snícímu tím, že mu budete průvodcem na cestě k uchopení smyslu jeho snu, ale pomůžete mu také, aby se utvrdil v tom, že on sám je schopen určit smysl svých snů a svého života.

Poslechnete si sen, zeptáte se na pocity snícího po probuzení (které jsou často prvními a nejlepšími vodítky k tomu, o co ve snu jde) a rychle sen srovnáte s realitou. Ptáte se při tom snícího, co ze snu poznává ve svém životě a jestli by se cokoli z toho mohlo projevit v budoucnosti, ať doslovně či v rovině symbolické.

Potom nabídnete své komentáře, přičemž začnete frází „kdyby to byl můj sen“. Pokud následujete tento protokol, můžete vyjádřit zcela volně jakékoli asociace, pocity nebo vzpomínky, které ve vás sen vyvolává, včetně vzpomínek na vaše vlastní sny, které se vám připomněly. Často nejlépe rozumíme snům druhých lidí, když si je můžeme spojit se svými vlastními snovými zkušenostmi.

Například: Pokud vám snící vypráví sen, ve kterém utíkal před medvědem, můžete si vzpomenout na svůj vlastní sen, ve kterém jste se schoval před medvědem – předtím, než jste zjistil, že ten medvěd je váš spojenec. Vaše vlastní zkušenost vás může vést k tomu, že řeknete: „Kdyby to byl můj sen, chtěl bych se vrátit zpátky do snu a znovu se potkat s medvědem a zjistit, jestli by se mohl stát mým spojencem.“ Takto uděláte něco daleko užitečnějšího, než je pouhé vykládání snu, jemně tak vedete snícího k tomu, aby na základě svého snu něco podnikl.

Získat úplně odlišný pohled na sen je velmi prospěšné, takže sdílení v tomto duchu s neznámými lidmi může být neuvěřitelně užitečné, pokud se ovšem dodržují pravidla hry.

Ani skutečnost, že jsme velmi intuitivní a nadaní vykladači snů, nám nedává právo brát lidem jejich vlastní sílu tím, že jim budeme říkat, co jejich sny znamenají – dokonce i (a pravděpodobně obzvlášť) když jsme přesvědčeni, že „máme pravdu“ v tom, o co ve snu jde.

Jako snící chceme být také otevřeni tomu, čím ostatní lidé mohou přispět k našemu porozumění našim vlastním snům. Nechceme ustrnout v postoji „všemu rozumím“, protože i když si myslíme, že máme docela pěkně jasno v tom, o co ve snu jde, příspěvek někoho jiného nám téměř jistě nabídne nový pohled. I pokud je zpětná vazba, kterou dostaneme, vzdálená našim pocitům ze snu, může nám pomoci uvědomit si, co je pro nás důležité.

Sny mají více vrstev, proto je také možné, že jiný pohled nám může pomoci se otevřít jinému hledisku snu, kterého jsme si třeba ani nevšimli. Myslím, že je velmi nápomocné slyšet zpětnou vazbu na sen od lidí, kteří mají odlišný pohled, než mám já sám. Protože já mám například sklon vidět sny jako transpersonální zkušenosti, v kterých potkáváme další bytosti v různých realitách, může pro mě být velmi užitečné, když mě někdo inspiruje k tomu, abych se zeptal, „jaká moje část“ jsou ostatní osoby a elementy ve snu.

Dáma barev“, kresba z deníku Roberta Mosse

Mladá žena, umělkyně, která působí jako kouzelnice, mi ukazuje pigmentové prášky v kovových miskách rozprostřených kolem. Shodneme se, že by mohly být použity jako vlídný arzenál k malování vizí léčení a možností v místech nenávisti a beznaděje. Mám svou vlastní sadu barev, ale potřebuji se od umělkyně naučit její techniky.

Z anglického originálu If it were my dream, Robert Moss, 4. 12. 2021, přeložila Kateřina Kučerová, jazyková spolupráce Alena Benešová, ©  2021.