O kartách - Airplain café

Jedna z mých oblíbených her, které hrajeme na mých seminářích, je Hra s náhodnou kartou. Všichni se posadí do kruhu a každý něco napíše – shrnutí snu, událost, která se mu vybaví, myšlenku nebo oblíbený citát – na jednu stranu své karty, co možná nejčitelněji. Karty se posbírají do balíčku. Každého pak požádám, aby si do sešitu co nejjasněji a nejjednodušeji napsal záměr nebo otázku, na kterou hledá odpověď („Chtěl bych poradit s…“). Pak obejdu kruh a každému nabídnu, aby si z balíčku vytáhl náhodnou kartu. Hra od nás vyžaduje, abychom předstírali, že cokoli je na kartě napsáno, je zpráva z vesmíru jako reakce na náš záměr a žádost o radu. Zprávy mohou být nejasné nebo dvojznačné, možná proto se věštírnám daří už tak dlouho.

Jako věštecký balíček jsou naše náhodné karty nepřekonatelné. Vytvoříme balíček na jedno použití exkluzivně pro nás, který už v tomto formátu nikdy nebude vytvořen. Samozřejmě, některé zprávy jsou „držáci“. Mám deníky napěchované kartami, jejichž zprávy mi připomínají velké sny, kompozice náhod, neuvěřitelně legračních událostí a okamžiky vhledu a zjevení, když jsme do povrchního světa prorazili díru a nahlédli do hlubšího řádu reality.

Procházel jsem svou sbírku věšteckých karet a podělím se zde o některé zprávy, aniž bych se pokoušel vysvětlovat konkrétní význam v kontextu záměru, který je s nimi spojený. Poznámky ze snového světa zahrnovaly:

Jsem ve svatebním průvodu. Když projdeme uličkou v kostele a vystoupíme k oltáři, uvědomím si, že jsme přišli na večeři.

Sloni v cirkuse jsou spolu v kruhu propojeni tak, že se chobotem drží za ocas slona před sebou, navzájem si nechávají prostor. Každý z nich vede i následuje.

Jsem ve velké místnosti. Všichni, kdo jsou uvnitř, musí každé 2–3 minuty letět nahoru ke stropu a nadechnout se, jako by místnost byla pod vodou.

Cestoval jsem z jednoho prostoru do druhého a hledal svého tátu a psa, který nedávno zemřel. V jakém prostoru teď asi budou? Jsou stále v galaxii? Jsou u táty doma? Nebo v nové krajině u oceánu?

Uvědomil jsem se jako pavouk. Pavouk vyplivuje bílá vlákna pavučiny kolem lidí. Je mi řečeno, že je to sjednocující síla.

Měsíční bohyně stojí ve své velkoleposti nad Mořem pokoje. Je obklopena svými ozbrojenými měsíčními vojáky a na zádech gigantického kraba pomalu pluje po moři.

Drak ti sedí na rameni. Jeho ohnivý dech zahání temnotu.

Dva muži mě odvádějí na popravu stětím hlavy. Bráním se, dokud se neobjeví matka a neřekne mi, že všechno bude v pořádku. Podvolím se popravě a jsem šťastný.

Jaguár vyskočil z lesa a skočil na sedadlo řidiče růžového kabrioletu Firebird. Proměnil se na animovanou verzi sebe sama. Nasadil si sluneční brýle, a když odjížděl, mával mi se slovy: „Hasta la vista.“

Stojím vedle ledničky. Dveře se otevřou, je narvaná, něco se v ní pohybuje. Ale ne, krůty jsou naživu a chtějí vylézt ven.

Některé zprávy pocházejí z běhu každodenního života:

Dcera mi podává pero modré volavky a říká, že ho tento víkend budu potřebovat.

Červená mučenka (passion flower – doslova květina vášně, pozn. překl.) leží na silnici zcela opuštěná.

Lebka smrti pluje vzduchem. Když zapátrám po jejím původu, zjistím, že se jedná o odraz vzoru na kabelce nějaké ženy.

Květina podobající se růžovému lososovi se před mýma očima otevře jako trumpeta, vybuchuje radostným životem!

Některé karty obsahují vhledy posbírané na seminářích:

Nemusíš lovit svou sílu. Síla bude lovit tebe. Najdi posvátné místo, kde tě síla může najít.

Rozhoď svou síť a lov ryby v Řece snů.

Dítě nepotřebuje růst, aby bylo celistvé.

Při Hře s náhodnou kartou, si někdy vytáhneme svou vlastní kartu, což je statisticky nepravděpodobné a často velmi zajímavé. Vyplývá z toho jedna věc, že v sobě už odpověď máte. Nemusíte hledat vně sebe, pouze se ponořit do větší hloubky. V průběhu let jsem nasbíral poměrně velké množství karet, které jsem naspal sám sobě, které ke mně zpátky promlouvaly. Některé zprávy jsou ze snů:

Žena padala na zem z velké výšky. Měl jsem svá sokolí křídla roztažená, a spustil jsem se dolů, abych ji zachránil, chytil jsem ji těsně předtím, než narazila do skály. Vyletěli jsme přímo vzhůru a pak jsem ji něžně položil k domu na břeh nad vodou. Nechal jsem jí jasné instrukce, jak žít na zemi.

Více informací o Hře s náhodnou kartou najdete v knize Roberta Mosse Tři „pouhé“ věci, Triton, 2010, The Three “Only” Things, New World Library, 2009.

Napsat komentář