Sněte s otevřenýma očima

Potyčky s liškou

Petr
Duch místaHistorie a tradice sněníRobert MossZvířata: průvodci ve snech

Když se přiblíží liška, znamená to pro mě vždycky Dávej pozor. Liška je zvíře, které žije na okraji, a když se objeví, může to znamenat, že vstupujeme do mezního času. Vnímám v poli energii Šprýmaře, kdykoli se liška ukáže.

Jednou, když jsem o lišce hovořil před skupinou na semináři v Big House v Esalenu, vykoukla liška z křoví za mnou a celá skupina ji jasně viděla za oknem. Když se začali smát a ukazovat na ni, otočil jsem se. Liška vzápětí zmizela. Stejná situace se několikrát opakovala. Zdálo se, že lišku baví, ukazovat se skupině a hrát se mnou hru na schovávanou. Začal jsem být opatrný a dával ten týden dobrý pozor, jak se ve skupině proměňují energie.

Když se liška objeví, jsem velmi ostražitý. V mé osobní mytologii mě liška spojuje s dramaty předků. Během šamanského lucidního snění jsem jednou lišku stopoval a nahlédl do scény v pradávné historii Británie, kde se odehrávala tragická milostná aféra a druidská oběť a potíže, které z toho vplynuly do mého života.

Nejstarším důkazem o existenci šamanismu v Evropě jsou tělesné pozůstatky ženy síly pochované v hrobce z mamutích kostí v zalesněných Pavlovských kopcích na území dnešní České republiky. Pohřbena byla před více než třiceti tisíci lety. Tělo měla pomalováno červenou barvou a v ruce držela pozůstatek lišky, zřejmě jejího silového zvířete.

Podobná vodítka k důležitosti lišky najdeme i v rané magii v dalších částech Evropy. Druidský princ, jehož pozůstatky se dochovaly díky chemickému složení bažiny, byly nalezeny v Lindow Moss v severní Anglii. Kolem krku měl límec z liščí kožešiny.

Jako silové zvíře liška přináší mnoho dovedností, například mazanost a umění kamufláže. Liška ví, kdy se ukrýt a kdy vyrazit na lov a jak vyčkat v utajení na vhodnou příležitost.

I v jazyce existují vodítka, která poukazují na kvality spojované s liškou. Mazaný nebo chytrý jako liška, lišácký. Výraz shenanigans v angličtině znamená lumpárny, rošťárny a vylomeniny, pochází ze staroirského výrazu sionnachuighim, což znamená „hrát jako liška. Postavu podvodníka v liščím kožichu najdeme v mnoha lidových příbězích, bajkách a pohádkách.

Ve východoasijských kulturách je liška zdrojem neklidu zejména ve spojení se ženou. V tradiční japonské a čínské kultuře se posedlost duchem lišky zejména u žen považuje za příčinu mnoha problémů. V lidových příbězích se setkáváme se ženami, které jsou liškami a nasazují si lidskou podobu, aby sváděly muže.

Zde je několik veršů pocházejících z dlouhé básně, kterou jsem sepsal ze sta setkání s liškou na cestách v obou světech:

Z básně Potyčky s liškou

Žiješ na okrajích mého života
a na hranicích mezi krotkou zemí a divočinou
a když se zjevíš, vždycky mě to podráždí.

Víš, jak se skrýt a jak lovit.
Muži tě nahání na koních a se psy,
ale ty otočíš kuře, když se zjevíš bez varování.

Jsi mazaná. Pochybuji, že s tebou budu někdy v klidu.
Jsi však odhodlaný posel
a nezbytná spojka ke starým a posvátným věcem.

Voláš ženy, na kterých mi záleží, při návratu ztracené duše
a měníš je v dívky s duší lišky imunní ke skleněným stropům,
nastavují si vlastní hranice, žijící život bez hranic.

– ze sbírky Roberta Mosse Here, Everything Is Dreaming (Tady všechno sní, State University of New York, 2013)

Kresba © Robert Moss

Z anglického originálu Brushes with the red fox, Robert Moss, 28.5. 2020, přeložil Petr Němčanský, jazyková spolupráce Alena Benešová, © 2020. Všechna práva vyhrazena.