Ti, kteří píší ze své skutečné imaginace, nás mohou zavést na místa, kam nás historická data vzít nemohou, do Magické knihovny. Mezi nejpoutavější a z mého pohledu nejdůvěryhodnější publikovaná díla o egyptském způsobu snění patří tři knihy, jež byly všechny klasifikovány jako fikce. Dvě z nich jsou starodávné texty, třetí je román, velmi populární v třicátých letech dvacátého století, ale čeká, až ho nová generace znovu objeví.
Apuleius (zcela jistě zasvěcenec do Tajemství kultu Isis) si zvolil masku satirického románu Zlatý osel, nebo Luciovy proměny, v nichž Isis k lidem hovoří přímo ve snech, cestovatelé se setkávají ve snové krajině a snící se připravují na budoucí události dříve, než se manifestují.
V dalším starodávném příběhu Romance Alexandra Velikého popisuje pseudo-Kallisthenés praxi staroegyptského krále a čaroděje Nachtnebefa, který vedl bitvy na velkou vzdálenost a navštěvoval ostatní lidi ve snech (bohužel ne vždy pro ty nejvyšší účely).
Kniha Joan Grantové Okřídlený faraon (poprvé vyšla v roce 1938) nás zavede do pravděpodobné skutečnosti první dynastie a snového výcviku faraonovy dcery, která se stane spoluvládkyní Egypta. Jak autorka vysvětluje ve svých pamětech Vzdálené vzpomínky, kniha k Joan přišla prostřednictvím „vzdálené vzpomínky“ o pravděpodobném minulém životě. Po krátké návštěvě Egypta se v Londýně seznámila se sbírkou egyptských skarabeů. Když do ruky vzala toho nejstaršího, spatřila živé scény z místa a času, ze kterého pocházel, a poté začala hovořit jako Sechetare, snící princezna příběhu.
Setkáváme se zde s vizionářským příběhem, který překračuje hranice mezi fikcí a literaturou faktu. Nejvýstižnějším výrazem pro tento román je řecký pojem mythistorema, který by bylo možné přeložit jako „mytická historie“, ale osobně bych preferoval pojem mýthistorie, jinými slovy skutečná historie něčeho, co se mohlo, ale nemuselo stát, ale stále je.
Nejvíce fascinujícím prvkem v mýthistorii Joan Grantové je popis snové školy, která působí v rámci Anubisova chrámu. Když byla Sechetare dítětem, dostala od matky sošku Anubise v podobě černého loveckého psa s malým malovaným domečkem, v němž mohl bydlet, a řekla jí, že Anubis přináší malým dětem sny.
Když je Sechetare o několik let starší, setká se ve snu s učitelem Neyseyrou, knězem Anubise. Její výuka začíná ve snové krajině. Učitel jí ukáže otevřený lotosový květ a řekne jí, že stejně jako otevírá lotos své květy slunci, musí se naučit otevřít bránu vzpomínek duše, aby se v ní odráželo světlo. Když se scéna odehraje v bdělém životě, vzpomene si Sechetare na sen, což je pro ni i učitele potvrzením, že je připravena začít se svým výcvikem.
Naučí se vydávat se ve snech hledat ztracené předměty, nahlížet do budoucnosti, pozorovat daleké děje a objevovat, co se děje za scénou. Pojme podezření vůči zahraničnímu vladaři, který je na návštěvě u dvora, a vydává se na snovou cestu do jeho země. V podobě ptáka letí přímo ke svému cíli a přináší faraonovi, svému otci, velmi detailní a znepokojující zprávy.
Ve věku dvanácti let se stane pravidelnou studentkou snové školy a přestěhuje se do Anubisova chrámu. Spí na posteli s hlavami Anubise vyřezanými v čele a nohách postele. Vedle postele si pokládá voskovou tabulku a jejím prvním úkolem je každé ráno zaznamenat své sny. Pak odchází za knězem Anubise a vypráví mu, co si zaznamenala. Některé dny musí také splnit úkoly, které od něj ve snu dostala, například přinést mu určitou květinu, ptačí pírko nebo barevný korálek. Skrze praxi se její mysl procvičuje a zbystřuje.
Po třech letech podstupuje pokročilý výcvik. V noci během každého úplňku spí v naprosté temnotě v místnosti, která je energeticky odstíněna. Plní mnoho úkolů, navštěvuje vzdálená místa a přináší lidem vedení a léčení na obou stranách smrti. Vypráví svému učiteli sny ze svého snového deníku a on její zážitky a zkušenosti potvrzuje. Přidává další podrobnosti a někdy navrhuje následné mise. Když jí například obrovský krokodýl zastoupí cestu, učitel jí řekne, že krokodýl byl „výplodem zla“, aby ji vystrašil, zahnal zpátky do těla a sabotoval její práci. Příště musí pokračovat, a pokud je její protivník příliš silný, musí zavolat kněze na pomoc.
Často se na svých snových cestách setkává s lidmi, kteří zemřeli a jsou ze svého stavu zmatení. Setká se s mužem, kterého zavraždili ve vinném sklípku na Krétě, jenž si odmítá přiznat, že je mrtvý. Její učitel ji nabádá, aby se za mrtvým mužem vrátila, opatrně mu ozřejmila jeho stav a zavedla ho správným směrem na cestě do posmrtného života.
V tomto bodu se plně seznamujeme s intimním spojením mezi sněním a smrtí a důvodem, proč je Anubis tak vhodným patronem na snových cestách. Jak ví každé dítě školou povinné, Anubis, často zobrazovaný jako lidská postava s hlavou šakala nebo černého psa, je strážcem Jiného světa. Dohlíží nad hrobkami a mumiemi a vede duše zesnulých do síně Osirise. Anubisův význam jde však ještě hlouběji. Jako průvodce duší je patronem cest mimo tělo (je vzýván jako průvodce těch, kteří následkem traumatu nebo anestezie opustili tělo) a mimo tělo ve smrti a snění cestuje každý, s instrukcemi i bez nich.
Jak se výcvik Sechetare ve snové škole prohlubuje, pracuje stále častěji jako průvodce duší. V jedné z nejdojemnějších scén knihy Sechetare pomáhá truchlící vdově, která je zdrcena smrtí svého manžela a syna utonutím. Sechetare ženě radí, že se se svými milovanými může setkat ve snech. Žena trvá na tom, že se jí sny nezdají. (Jak často jsme to od lidí, které známe, slyšeli?) Sechetare však s citem trvá na tom, aby se žena otevřela snové zkušenosti s jejími blízkými.
Té noci Sechetare vstupuje do vědomého snu, aby truchlící ženu znovu přivedla k jejímu manželovi a synovi. Vstoupí do ženina snového prostoru a najde ji, jak pláče nad mrtvými těly jejích milovaných v zamrzlé scéně traumatu z minulosti. Silou svého soustředěného záměru Sechetare vdovu zalije světlem a nadzvedne „plášť šedi“, který jí brání jejího manžela a syna uvidět ve stavu, v němž se teď nacházejí. Nastává láskyplné shledání a Sechetare všechny obratně zavede do krásného parku, kde mohou sdílet společné šťastné chvíle.
Tato epizoda zobrazuje podstatu soucitné práce průvodce duší. Připadá mi vcelku pravděpodobné, že pokročilé duše ve starobylém Egyptě tímto způsobem pracovaly. Vím, že nadaní snivci pracují v současnosti velmi obdobným způsobem. Mnozí z nich pod mým vedením prošli srovnatelnými zkušenostmi v průběhu výcviku v mé současné škole snění. Pokud knihu budete číst jako aktivní snivci, zjistíte, že poskytuje celý studijní plán. Cvičení, která Sechetare přijímá od svého učitele, můžete s partnerem praktikovat také.
Více informací k tématu snění jako Egypťan najdete v knize Tajné dějiny snění, Triton, 2013, The Secret History of Dreaming, New World Library, 2010.
Foto: Anubis jako průvodce zesnulých na rubáši, Louvre
Z anglického originálu The Dream School of Anubis, Robert Moss, 13.4. 2020, přeložil Petr Němčanský, jazyková spolupráce Alena Benešová, © 2020. Všechna práva vyhrazena.