Stalo se to asi v polovině mého života, jedné noci mě probudil sen, který všechno změnil.
Dovedl mě na cestu, na které jsem se stal učitelem snění. Měl jsem v té době problémy praktického rázu, například jak zaplatím účty. Požádal jsem o sen, který by mi poradil v otázce podnikání. Z toho, co bezprostředně následovalo, jsem radost neměl. Ve snu jsem se ocitl na silnici ve svém automobilu. Pokoušel jsem se projet dopravní zácpou způsobenou rekonstrukcí. Po probuzení jsem cítil velkou frustraci.
Pamatoval jsem si svůj záměr získat praktické vedení a pokusil se vrátit se zpět do snu a najít cestu vpřed. Podařilo se. Byl jsem teď zcela lucidní. Prohlížel jsem si scénu a hledal cestu ven z dopravní zácpy. Všiml jsem si, že se scéna od té předchozí malinko liší. Nad rozbitou ulicí letěla úžasná postava. Podíval jsem se pozorněji a zjistil, že se jedná o neuvěřitelně krásnou verzi mě samého, zářivého dvojníka.
Vletěl do ústí jakéhosi tunelu, který směřoval do kopce nad městskou scenérií. Pomyslel jsem si, jak jsem mohl zapomenout, že dokážu létat? Letěl jsem za ním a vyletěl z tunelu do krásné krajiny. Dovedlo mě to k velké budově prostého stylu, kde se lidé, kteří žili blízko Zemi, shromáždili k ceremonii kolem ohniště. Byl jsem nervózní z toho, že je budu vyrušovat, ale stařešina mě přivítal a pokynul mi na místo v kruhu.
Zpíval jsem s nimi a bubnoval. Po nějaké době, když byl oheň mírnější, položil jsem se do středu kruhu v jeho blízkosti. Jeden za druhým ke mně snoví lidé přicházeli. Brali z ohniště rudé žhnoucí uhlíky a pokládali mi je na oči se slovy: „Děláme to, abychom proměnili tvé oči, abys jasně viděl.“
Pokládali žhavé uhlíky na mé uši se slovy: „Děláme to, abys jasně slyšel.“
Pokládali žhavé uhlíky na můj jazyk se slovy: „Děláme to proto, abys od teď mluvil už jen pravdu.“
Jeden ze snových lidí potom položil žhnoucí uhlík na mé srdce. Ucítil jsem bodnutí bolesti, jak si uhlík propaloval cestu k mému srdci. Cítil jsem, jak se ve mě zapaluje oheň a stoupá ze srdce do hrdla. Snoví lidé řekli: „Děláme to, abychom otevřeli cestu z tvého srdce do hrdla, abys od teď mluvil a jednal pouze ze srdce.“
Probudil jsem se z tohoto vzrušujícího lucidního snu nabitý energií a odvahou. Skočil jsem do auta a jel k jezeru v lese. S rukou na srdci jsem řekl větru, jezeru, stromům a káněti rudoocasému, které se sneslo z mraků: „Od teď budu mluvit a jednat pouze ze srdce.“
Byla to zlomová zkušenost mého života. Vrátil jsem se do frustrujícího snu, odkud jsem byl zaveden do vysoce probuzeného nesmazatelného setkání se svými duchovními příbuznými a s posláním své duše. Po mnoho let tato vzpomínka zůstala v mé paměti živá. Za temných dnů mi dává teplo a světlo. Resetuje můj vnitřní kompas, když jsem zmatený a nemůžu se rozhodnout. Následováním jejího směru dokážu pustit staré strachy a programy ega a následovat cestu učitele snění – pro kterou (v té době) v naší společnosti neexistovala historie kariérní dráhy – s důvěrou, že se o mě vesmír postará, což se také děje.
Přeji všem probuzení o stejné síle.
Kresba: „Děláme to, abychom ti otevřeli srdce.“ Robert Moss
Z anglického originálu The dream people are waiting for you, Robert Moss, 3.6. 2018, přeložil Petr Němčanský, jazyková spolupráce Alena Benešová, © 2020 Všechna práva vyhrazena.