sněte s otevřenýma očima

Proč se nám mrtví zjevují

17. 12. 2020
BlogRobert Moss

Ve snech se objevují zesnulí. Volají nám telefonem, píšou e-maily, ukážou se u dveří, objeví se přímo v našich ložnicích nebo se s námi setkají na známém či na neznámém místě. Pojďme se podívat na hlavní důvody těchto návštěv.

Mrtví přicházejí hledat či šířit odpuštění

Jedna z nejdůležitějších věcí, které potřebujeme porozumět ve vztahu k zesnulým, je to, že léčení a odpuštění jsou možné i napříč zdánlivou bariérou smrti. To může být pro lidi na obou stranách klíčem k léčení a k tomu, aby mohli dále růst.

Někdy to vypadá, jako by si některé úkoly přidělili naši zemřelí sami. Jindy je to spíše jako by jim je předepsali jejich učitelé a poradci „druhé strany“– dostat se zpět k těm, kteří přežili, nejen pro nalezení odpuštění a k uzavření záležitostí, ale k tomu, aby dosáhli porozumění a vyrovnání. Pokud jsou úspěšní, můžou tím prolomit rodinné směřování zneužívajícího nebo destruktivního chování, které se předávalo z generace na generaci.

Mrtví přicházejí urovnat neukončené záležitosti

Brianův zesnulý přítel se objevil ve snu a řekl prudce a jasně: „Kde je ta kniha, kterou jsi vzal z mé knihovny?“

To, co je pro někoho z našich zesnulých neukončená záležitost, ho může vést až k tomu, že dobře porozumí tomu, co se stalo v životě, který právě opustil. Je to příprava na posun k novým životním zkušenostem. Yeats naznačuje, že v časném a důležitém období posmrtných přechodů se mrtví věnují zpětnému snění. Vracejí se do míst svého předchozího života. Děje se to především proto, aby přesně pochopili svůj příběh a uvědomili si, o co šlo. Během zpětného snění na sebe vzájemně působí s žijícími ve sdílených snech nebo ve snech, které se vzájemně překrývají.

Mrtví nás varují nebo přinášejí radu ohledně zdraví

Protože už nemají fyzická těla a fyzicky orientovaná očekávání o pravidlech reality, mohou se stát naši zemřelí velmi nápomocnými a spolehlivými duševními poradci, dokážou totiž snadno vidět skrze prostor a čas. My máme tuto schopnost také. Dokud jsme ale uvězněni ve fyzických tělech a máme sebeomezující představy o fyzikálních zákonech a o lineárním čase, často zapomínáme toto svou schopnost používat. Přátelé a milovaní, kteří už zemřeli, se často objeví ve snech jako poradci ve věcech zdraví. Jsou obzvláště citliví vůči zdravotním problémům, které mají sklon probíhat napříč rodinami.

Naši zesnulí za námi mohou přijít ve snech s varováním a radami jakéhokoli druhu. V čínské knize Cuo se vypráví, že generálovi, který se jmenoval Han Jue, se zjevil jeho mrtvý otec v předvečer bitvy. Řekl mu, že v zítřejším souboji by se měl vyhnout odklonění se nalevo či napravo, že má útočit vždy ze středu. Generál v bitvě zvítězil, ale všechny muže na levé a pravé straně jeho válečného vozu šíp nepřítele zabil.

Mrtví se vracejí jako ochránci a rodinní andělé

Mladá žena, budu jí říkat Kirsty, ztratila svou babičku – hrdou, tvořivou, schopnou ženu. Skoro ve stejném období se u ní rozvinulo vzácné vážné onemocnění. Babička jí potom navštívila ve snu a řekla jí: „Zařídila jsem si, že můžu zůstat poblíž ještě následující dva roky. Ty a já toho máme společně hodně na práci, Sluníčko.“ Když Kirsty nastoupila do cyklu drahých terapií, zdál se jí sen, že slyší babiččin hlas na svém záznamníku. Nechtěla zvednout telefon, protože se bála, že by tam babička ve skutečnosti nebyla.

„Zvedni to, Sluníčko,“ dodával jí odvahy babiččin hlas. Když to Kirsty udělala, babička jí řekla: „Mohla by sis ušetřit spoustu těch drahých terapií, kdybys meditovala o svém příjmení. Jsi Sluníčko, viď? Buď slunečním svitem! Nech ho procházet skrze každou buňku svého těla!“ Jak poslouchala Kirsty ta slova, ucítila, jak vlny léčivého světla a energie prochází jejím tělem. Začala praktikovat sezení se sluncem. Každý den si představovala proud vnitřního slunečního světla a cítila, že ji to hluboce léčí. V dalším snu babička volala, že by jí chtěla pomoci s přestěhováním se z bytu na Manhattanu do domu se zahradou, se stromy a se slunečním svitem.

Ačkoli neviditelná v tom rozruchu kolem nemovitostí, který následoval, byla babička ve věcech tohoto typu velmi schopná. Pocit, že za vším tím děním stojí její babička, Kirsty povzbuzoval. Trvalo necelý týden, než se prodal její byt, a nákup domu zvládla zařídit během jednoho dne. Zázrak. A babička volala znovu, aby jí řekla, že ji chce podpořit v rozvinutí nového vztahu. Nebyla v tom snaha o řízení Kirstyina života, spíše šlo o požehnání. Kirsty byla rozechvělá, když si uvědomila, že vstupuje do vroucího a milujícího nového partnerského vztahu s mužem, který se nebojí závazků. Kirstyina babička s láskou malovala květy lobelek. Ve svém novém domě je Kirsty viděla všude, nádherné odlesky jasné červeně mezi zelení.

Mrtví přicházejí, aby nás připravili na smrt

Jedním z nejdůležitějších důvodů, proč nás mrtví navštěvují ve snech, je to, aby nás připravili na naše vlastní přechody. Je velmi uklidňující, když víme, že máme na „druhé straně“ přátele a doprovod. Mezi tyto mrtvé průvodce můžou patřit milovaná zvířata, stejně jako lidé, s kterými jsme sdíleli životy.

Vyčerpaná péčí o svou velmi nemocnou matku, Valerie seděla v domě, v němž žila se svou rodinou. Podřimovala a najednou ucítila něčí přítomnost. Podívala se nahoru a uviděla svého otce, který zemřel před mnoha roky. Nic neříkal, zářivě se usmál a natáhl ruku. Potom uviděla svou matku, jak před ním stojí. Matka vzala otce za ruku a společně zmizeli. Když jí volali z pečovatelského domu, že matka zemřela, uvědomila si, že se to stalo v téže chvíli, kdy viděla ve snu svého otce, že si pro ni přišel.

Zesnulí chtějí naším prostřednictvím předat vzkaz

Zesnulí nás mohou navštívit s žádostí, abychom předali vzkaz těm, kteří jsou odpojení – někomu, kdo si nevyzvedává své vlastní vzkazy. Děje se tak často v případě, kdy hrozí něco naléhavého a mrtvému, který chce pomoci a poradit, volaný nezvedá telefon a nereaguje na zvonění u svých dveří. Zesnulý se obrátí na někoho v sousedství, kdo je více vnímavý, na někoho, kdo bude ochoten předat vzkaz dále, ať přímo nebo nepřímo. Nejlépe to funguje, je-li „ten citlivý“ v rodině, přítel anebo obojí.

Je-li ale vzkaz opravdu neodkladný a nikdo jiný není dostupný, mrtvý volající může zkusit komunikovat skrze někoho, kdo je více vzdálený. Mnoho lidí, kteří se blíží smrti, zkouší potlačit uvědomění si toho, co je čeká. Přitom by mohli využít poslední fáze svého života pro přípravu na velké dobrodružství, díky kterému se jim otevřou nové vyhlídky a budou se moci dále učit. Starší lidé někdy odmítají komunikaci se zesnulými členy rodiny a přáteli, protože mezi nimi byla zlá krev. Také se to děje zcela jednoduše proto, že se snaží vyhnout vlastnímu setkání se smrtí.

Mrtví přicházejí, aby nám ukázali místo, kde žijí

Jeden z nejčastějších a nejdůležitějších důvodů, proč se zemřelí objevují v našich snech, je to, že nás provází do oblastí, které leží za fyzickým světem. Zemřelý milovaný, včetně nám drahých domácích zvířat – může být průvodcem naší duše, průvodcem z druhé strany. Pomůže nám zvládnout velkou cestu za hranice fyzické smrti s odvahou a půvabem.

Slyšel jsem o tom opravdu mnohokrát a byl jsem požehnán, abych pomohl představit mnoho umírajících lidí průvodcům jim známých tváří z druhé strany.

Zde je jeden příběh: „Můj otec navštívil mou matku a vypadal stejně, jako když se o ni ucházel. Ona se trápila, ale on jí řekl, že by jí chtěl popsat překrásné údolí, které uvidí ze všeho nejdříve. Ukázal jí ve snu údolí naplněné divokými květinami a zpívajícími ptáky, s říčkou, která jím protékala. Řekl, že jí to nedokáže ukázat tak, jak to vypadá ve skutečnosti, protože je to krásnější než cokoli, co si vůbec umí představit.”

Mrtví přicházejí jako ochránci a průvodci

Pradávné národy věřily, že význačný zemřelý může zasáhnout jako strážce nebo polobůh, aby posílil a podpořil ty, kteří žijí. Plútarchos lokalizoval základnu pomáhajících ochránců, kteří byli původně lidmi, ve hvězdné krajině Měsíce.

Zesnulí potřebují od nás vedení

Zesnulí se objevují v našich snech, protože od nás potřebují pomoc nebo vedení – často protože jsou ztracení nebo osamělí někde nedaleko. Samozřejmě, že mají na druhé straně dostupné průvodce, ale možná zůstali natolik orientovaní na fyzično, vtažení do svých zhoustlých energetických těl, že tíhnou spíše k tomu věřit někomu, kdo fyzické tělo má, než tomu, kdo ho nemá. Anebo se jednoduše stydí potkávat nové lidi.

Yeats se svým básnickým vhledem vypozoroval, že „živí mají schopnost pomáhat představivosti mrtvých”. Vím, že je to pravda od té doby, co jsem byl mnohokrát přivolán na pomoc těm, kteří přežili, aby pomohli zesnulým členům své rodiny pohnout se z míst, v nichž uvízli. Umožnili jim to pomocí rozvíjení jejich představivosti, oni si pak lépe uvědomili, kde nyní žijí a jaké jsou podmínky jejich dalšího života na druhé straně.

Jung popsal sen, ve kterém se ocitl na „shromáždění význačných duchů”. Dostal nějaké složité otázky, přičemž rozhovor se odehrával v latině. Cítil se zahanben, protože tento jazyk neovládal natolik, aby dokázal odpovědět. Sen ho popohnal k tomu, aby se vzdal svého prázdninového pobytu a spěchal vlakem zpět domů, aby zapracoval na odpovědi na onu otázku.

Později usoudil, že mu otázku položili duchovní předci, kteří doufali a předpokládali, že se tak dozví to, co nemohli zjistit během svého času na Zemi. Odpověď teprve musela vzniknout, až ve staletích, která následovala.“ [1]

Jung následně spekuloval, že „duše mrtvých ´ví´ jen to, co věděla v okamžiku smrti, a nic dalšího” – v protikladu k tradičním pohledům, že mrtví disponují obrovskou moudrostí. [2]

Myslím, že je to zcela jistě možné, že po smrti lidé zkouší hledat poznání, které jim mohlo během života uniknout. Ale existují také jiná vysvětlení Jungova zážitku. Jedním je to, že opravdu komunikoval napříč časem a mluvil s lidmi z dřívějších dob. Ne ale v jejich posmrtném stavu, ale tak, jací jsou v jejich vlastní současnosti. Frederic Myers se pohyboval na hranici poznání této možnosti, když přišel s myšlenkou “stálosti nebo souběžnosti všech jevů v universální duši, kde čas neexistuje”. [3]

 

Odkazy:

  1. C. G. Jung. Memories, Dreams, Reflections. Ed. Aniela Jaffé. New York : Vintage, 1965, s. 307 (Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Brno: Atlantis, 1998.)
  2. Tamtéž, s. 308
  3. F. W. H. Myers. Human Personality and its Survival of Bodily Death. [Lidská osobnost a její přežití tělesné smrti]. Volume 2. London: Longmans, Green, 1903, s. 76

Pro více informací v této oblasti, podívejte se prosím na knihu The dreamer´ s book of the dead (Kniha mrtvých pro snící)

Foto: Rande u Třináctého jezera. Fotografie © Robert Moss

Z anglického originálu  Why dead come calling, Robert Moss,  28. 3. 2019, přeložila Kateřina Kučerová, jazyková spolupráce Alena Benešová, © 2020. Všechna práva vyhrazena.